Naše úvahy budou vycházet z filozoficko-etického stanoviska, kde je ústřední místo přisuzované člověku, jeho důstojnosti, jeho životním potřebám a zájmům. Určitě nepotřebujeme komplexní vědeckou analýzu k tomu, abychom zjistili (často na vlastní zkušenosti velmi bezprostředně a někdy také bolestně), že řídící činnost je především komunikování, stimulování, usměrňování, hodnocení a kontrolování. Komunikace je skutečně nezastupitelnou organickou součástí řídící činnosti, kterou manažer realizuje na základě rozhodovací, přikazovací, informační, metodické i kontrolní pravomoci. Manažer tu vystupuje nejen jako komunikátor a komunikační partner, ale také jako diagnostik a analytik, řešitel řídících problémů, organizátor a koordinátor, reprezentant organizace a instituce, kterou řídí.

V současných řídících procesech se zvyšuje intenzita interakčních a komunikačních kontaktů. To od subjektů řízení vyžaduje optimální úroveň komunikačních dovedností, zahrnujících schopnost komunikovat v různorodých sociálních situacích, přijímat adekvátní rozhodnutí a komunikačně je prosazovat v procesu vedení lidí.

Manažerská literatura oprávněně zdůrazňuje, že v kvalifikačním profilu řídícího pracovníka rychle vzrůstá podíl kreativity a originality, protože aktivizovat, iniciovat, koordinovat a motivovat jsou hlavní sféry působnosti vedoucích subjektů. Mezinárodní průzkumy ukazují, že až 30% zaměstnanců odchází z firem kvůli svým nadřízeným. Někteří manažeři mohou snadno znehodnotit dlouhodobé investice do výběru a přijímání lidí, jejich vzdělávání, odměňování a všech dalších benefitů, které mají získat a udržet ty správné zaměstnance. V mnohých případech se skutečně potvrzuje, že lidé opouštějí své manažery, ne své pracovní pozice.

LITERATURA PRŮŠA, J. Leadership očima praxe. Moderní řízení, 2004, a. 8, s. 66-68.

Žádný manažer se nerodí s optimálními komunikačními dovednostmi. Ty je potřebné formovat, utvářet a samozřejmě také rozvíjet. To předpokládá využívat poznatky moderní manažerské a komunikační teorie, nacházet vhodné proporce mezi teoretickou a praktickou připraveností absolventů vysoké školy, učit se nejen sociální diagnóze, ale také sociální terapii. Formování a rozvíjení komunikačních dovedností budoucích subjektů řízení není jakousi povinností „pro čárku“. Je to jednoznačně efektivní investice do rozvoje řídícího potenciálů organizací a institucí.

Začínáte studovat učební předmět „Řízení a komunikační dovednosti“. Věříme, že napomůže formovat vaše komunikační dovednosti, prakticky je v profesní činnosti používat a chápat komunikační záměry komunikačních partnerů v různých sociálních situacích.

Samozřejmě, že nezastupitelná je vaše motivace získávat nové vědomosti, doplňovat si individuální poznatkový systém, prohlubovat znalosti komunikační teorie a prostřednictvím praktického tréninku zkvalitňovat využívání komunikačních dovedností v řídící činnosti. Velmi vítané budou vaše konkrétní životní a pracovní zkušenosti, které mohou obohacovat obsah i metodiku studia předmětu „Řízení a komunikační dovednosti“.