1. Důležitým krokem při formování komunikačních dovedností je sebehodnocení,
uvědomění si svých vlastností, znalostí, zručností a dovedností. Druhým krokem je
nacházení komunikačního potenciálu partnerů. Akceptování sebe je potřebné
objevovat, vnímat a posuzovat v rovině:
a) psychického „já“ – psychické vnímání sebe,
b) sociálního „já“ – sociální vnímání jinými,
c) sociální komparace – porovnání se seberovnými,
d) kulturní – vlivy kultury na názory a chování.
Na základě uvedených rovin vnímání identifikujte u sebe:
I. vlastní reálný sebeobraz:
kdo jsem (jaké mám osobnostní vlastnosti),
co vím (jaké mám znalosti komunikační teorie),
co dokáži (jaké mám komunikační dovednosti).
| v rovině psychické:
jak sám vidím svoje: • osobnostní vlastnosti • znalosti komunikační teorie • komunikační dovednosti |
v rovině sociální:
jak vidí jiní moje: • osobnostní vlastnosti • znalosti komunikační teorie • komunikační dovednosti |
II. chtěný idealizovaný sebeobraz:
kým chci být (jaké chci mít osobnostní vlastnosti),
co chci vědět (jaké chci mít znalosti komunikační teorie),
co chci dokázat (jaké chci mít komunikační dovednosti).
| v rovině psychické:
jak bych rád viděl svoje: • osobnostní vlastnosti • znalosti komunikační teorie • komunikační dovednosti |
v rovině sociální:
jak bych chtěl, aby jiní viděli moje: • osobnostní vlastnosti • znalosti komunikační teorie • komunikační dovednosti |
2. Vysvětlete, jak chápete následující text:
Komunikační prostředí se vyznačuje určitou mírou entropie na základě čeho:
a) faktory komunikačního prostředí působí intenzivně i extenzivně, protože je subjekt
vnímá, identifikuje, hodnotí a realizuje subjektivně, výběrovým způsobem,
b) totožné faktory mohou mít eufunkční (funkční, účelový) nebo disfunkční
(nefunkční, neúčelový, nemající funkci) vliv,
c) síla působení těchto faktorů na komunikaci není jejich jednoznačným bezprostředním
odrazem. Jejich vliv může mít potenciální charakter a může se aktualizovat až po určité
době v konkrétní komunikační situaci.
