Schopnost sdělovat si určité významy a obsahy není jen výhradně lidská. Nacházíme ji dokonce u živočichů na poměrně nízkém stupni fylogenetického vývoje. Vidíme, že živočišné druhy spolu komunikují různým způsobem. Například, pro medvědy, kteří mají nepřlíliš vyvinutý zrak, jsou čichové signály mnohem významnější než optické (Hell a Slamečka 1999).
Mravenci komunikují prostřednictvím pachů a dotyků kusadel. Skládá se z mnoha kombinací úderů, Většinou se jedná o údery na hlavu, posunků a jiných kreací. V případě nebezpečí či střetne-li se s nepřátelskými jedinci mravenec zvedne zadeček a vypustí chemikálii, která se okamžitě začne šířit široko daleko. U ostatních jedinců, kteří ji zaznamenají začne vyvolávat velice agresivní chování, začnou velice rychle pobíhat a hledat nepřítele.
Velmi zajímavá je komunikace včel, které se dorozumívají pomocí tance, pachů a zvuků. Tímto způsobem se informují o směru, vzdálenosti a vydatnosti pastvy. Například vzdálenost pastvy je udávána rychlostí tance – čím pomaleji včela tančí, tím je pastva dále od úlu. Taneční prvky jsou kombinovány s pachy a zvuky – umělá tančící včela své družky k letu za potravou nevyprovokuje.

V živé přírodě probíhá nekonečné množství komunikačních kontaktů, probíhá zde nepřetržitá komunikace. Intenzivně komunikují také lidé ...