V jednotě verbálního a neverbálního působení se sociální komunikace uplatňuje jako organická součást procesu vedení lidí. Je nástrojem i prostředkem regulace jednání osob ve veřejné správě, ovlivňuje vnitřní strukturu osobnosti i sociální strukturu úředních orgánů, podílí se na dosahování souladu mezi očekávaným a skutečným jednáním.
Z hlediska vedení lidí je sociální komunikace takovou činností, jejíž efekty umožňují dosahovat žádoucího stavu myšlení a jednání, přeměnu příslušníků veřejné správy z pasivního objektu vnějšího působení v aktivní subjekt plnění požadavků profesní role a vlastního osobnostního rozvoje ...