V tomto případě se využívají informace, které jsou různým způsobem uloženy.
Například různá nařízení, směrnice, pokyny apod. Je zřejmé, že uvedené způsoby zprostředkovaných komunikačních aktů mají své výhody i nevýhody.

U zprostředkované komunikace se může např. použit telefon, jako technický prostředek. Ten nám umožňuje, sice omezenou (nevidíme reakce dotyčného, se kterým hovoříme, nemůžeme posoudit nonverbální komunikaci), ale aspoň nějakou zpětnou vazbu.

U komunikační konzervy je to omezené. V našém případě použijeme jako příklad mediátora. Ředitel velké firmy svolá poradu zástupců jednotlivých oddělení ve firmě (jsou to mediátoři), které pak předávaji informace a pokyny dál svým podřízeným (zaměstnancům). Zpětná vazba je opět přes mediátora, není přímý kontakt ředitele a koncového zaměstnance. Tímto mohou vzniknout neschody, nedorozumění, chybné a špatně pochopené informace, pokyny.