Jeden z nejlepších způsobů, jak přesvědčit druhé,
je naslouchat jim.
DEAN RUSK

Základem efektivní komunikace je kvalitní naslouchání druhým lidem. Na první pohled je to požadavek jednoduchý, mnozí by ho možná označili za banální. Skutečnost je však poněkud jiná. Zatímco mluvíme rychlostí 100 až 160 slov za minutu, můžeme slyšet přibližně 300 slov za minutu a přemýšlet rychlostí 800 až 3000 slov za minutu. To znamená, že člověk při komunikaci s druhým má možnost nejen přemýšlet o tom, co se říká, ale také myslet na zcela něco jiného. Velice snadno se dá ovlivňovat jinými problémy (zaměřenost na vlastní starosti a problémy, nesoustředěnost, netrpělivost, nebo negativní vztah ke komunikačnímu partnerovi), které mohou následně zastínit význam přijímaných sdělení. Uvedené, a další skutečnosti vedou k tomu, že při vzájemné komunikaci můžeme například komunikačního partnera:

• ignorovat, chovat se inertně, neposlouchat ho,
• naslouchat selektivně, vnímat jen to, co nás momentálně zajímá,
• naslouchat pozorně, věnovat pozornost komunikačnímu sdělení,
  odpovídat na případné otázky,
• naslouchat aktivně, věnovat partnerovi plnou pozornost s cílem porozumět obsahu
  i komunikačnímu záměru sdělení, zřetelně komunikovat „sebepojetí“ i „tebepojetí“.

Naslouchání se odlišuje od slyšení. Slyšení obvykle považujeme za fyziologický jev, kdežto naslouchání má také povahu psychologickou a sociální, protože zahrnuje také registraci a pochopení toho, co komunikační partner dělá a v jaké situaci se nachází.
Naslouchání je taková komunikační dovednost, která vyjadřuje určitou aktivitu člověka.