Komunikaci chápeme jako sociální a řídící proces, který ovlivňuje myšlení a jednání a je nástrojem regulace jednání v socioprofesionálních pozicích a rolích. Efektivní komunikace předpokládá motivovat činnost lidí a působit tak, aby povinností vyplývající z pozice a očekávání spojené s určitou rolí lidé vřadili do svých individuálních hodnotových orientací a vynakládali vysoký stupeň aktivity na jejích dosažení. Jde ovšem o proces oboustranný, kdy nejen komunikace ovlivňuje sociální vztahy a integraci sociálních skupin, ale kdy také sociální struktura organizace ovlivňuje zpětně obsah a formy komunikačních procesů.
Z hlediska vedení lidí v jejích socioprofesionálních pozicích a rolích je komunikace specifická činnost, jejimž smyslem je sociální interakce (kontakt) se záměrem dosáhnout žádoucího stavu myšlení a jednání příslušníků organizace.
Záměr sociální komunikace ještě není komunikačním efektem. Záměr musí být realizován u komunikačních partnerů - například u vedených lidí. Realizace záměrů je komunikačním cílem.
Komunikační efekty se projevují především ve sféře osobností, kde může být dosahováno těchto efektů:
a) v chování a jednání,
b) v informační sféře
c) v motivační sféře,
d) kombinovaných.

Efekty v chování se také nazývají efekty vnější. Efektu je dosaženo tehdy nebo v takové míře, jestliže partner komunikace něco učiní v plném rozsahu, nebo alespoň zčásti. Efektem se realizuje zcela nebo zčásti komunikovaný obsah a záměry komunikátora, pokud jsou srozumitelné pro příjemce sdělení. Vnější efekt se projevuje v určitém způsobu chování a jednání příjemce.

Efekty v informační sféře se dosahují tím, že příjemci sdělení zvětšují rozsah informaci, zpřesňují poznatky, vytvářejí různé poznatkové systémy. Výsledný efekt je dán množstvím informaci převzatých příjemcem. Efekty v informační sféře lze měřit testováním informovanosti nebo znalosti.

Efekty v motivační sféře vyúsťují do ovlivňování způsobu jednání a chování lidí. Komunikace svým regulativním působením ovlivňuje vnitřní strukturu osobnosti. Efektu komunikace je dosaženo v případě, že dojde ke změně, nebo vědomému zachování určitého způsobu jednání a chování.
Komunikaci je v procesu vedení lidí ovlivňován způsob realizace sociálních rolí, chování a jednání. Komunikace v procesu vedení lidí směřuje k jejích přiměřené a účinné motivaci, vyúsťující k vnitřnímu přijeti normativních požadavků socioprofesionální roli. Prostřednictvím komunikačních aktů a procesů jsou transformovaný základní hodnoty organizace do motivační a hodnotové struktury osobností, je objasňována jejích společenská důležitost a potřebnost. Komunikace umožňuje orientaci v hodnotových strukturách organizace, vytváří předpoklady internalizovat soubor hodnot a norem, které jsou organizaci požadovány za důležité.
Z hlediska vedení lidí je důležité kdo a jak objasňuje základní hodnoty organizace, jakou formou i jakými komunikačními prostředky. Motivační efekt komunikace v mnohem závisí na charakteru komunikačního prostředí, konkrétní situaci i psychickém stavu komunikujících. Do tohoto procesu rovněž vstupuje vliv formální a neformální struktury, úroveň jejich vzájemného působení. Komunikační efekt v motivační a aktivizační sféře vedení lidí je negativně ovlivňován existencí hodnotového konfliktu, rozporem hodnotové orientace formální a neformální struktury. Komunikace by proto měla směřovat k dosažení jednoty formální a neformální hodnotové orientace.
Komunikace zabezpečuje kontinuitu hodnotových struktur v organizaci. Zde probíhá proces postupného předávání konkrétních hodnotových vzorů jednání , které mohou mít pro fungování organizace jak funkční tak disfunkční vliv (např. prostřednictvím verbální i činnostní komunikace jsou předávány "tradice"). Pro vedení lidí je důležité znát hodnotový aspekt komunikace a snažit se komunikačně eliminovat vliv negativních sociálních norem a hodnot.

Efekty kombinované zahrnují především změnu postojů. Motivační a aktivizační efekt komunikace je "střechový" - syntetizuje dílčí komunikační efekty a syntetický vyjadřuje komunikační vliv. Proto v této sféře dochází především ke změně postojů prostřednictvím kombinovaných komunikačních efektů. Má-li být dosaženo komunikačních efektů ve sféře chování, děje se tak většinou soustavou dvojích efektů, nejprve v motivační sféře, potom teprve ve sféře aktivizační, ve sféře chování, někdy dokonce soustavou trojích komunikačních efektů, nejprve ve sféře informační, pak ve sféře motivační a konečně v chování.
Komunikovaný obsah a záměr může být realizován jen zčásti. Důvody mohou být různé - organizační, morální, sociální, ale také komunikační. Především je důležité, aby komunikovaný obsah a záměry komunikátora byly srozumitelné pro příjemce sdělení.
Komunikační efekt se také projevuje až po určité době, která je potřebná např. pro změnu motivační struktury, zájmů, hodnot, nebo na provedení konkrétní očekávané činnosti. Proto je nesprávné hodnotit ve vedení lidí komunikační efekty uspěchaně, povrchně a netrpělivě.
Z tohoto hlediska je účelné dělit efekty na:
a) okamžitě působící,
b) působící po delší době.

Z hlediska času lze efekty třídit také podle toho, jak dlouho působí.
Z tohoto hlediska jsou efekty:
a) krátkodobé,
b) dlouhodobé.

Krátkodobé efekty se projevují např. v jednoduchých profesionálních činnostech po vydání úkolů, nebo ve sféře informační, kdy se poznatek po krátké době zapomene. Krátkodobé efekty působí i na motivační sféru, např. ve skupinovém mínění, náladách, emocionálně zabarvených činnostech a pod.

Dlouhodobé efekty zasahují především informační sféru a jejích trvání má různé časové dimenze - několik týdnů až několik let, dokonce celý život člověka. Rovněž v motivační sféře je řada takových efektů - zvyky, obyčeje, tradice, sociální normy a pod.