Manažerská komunikace probíhá v prostředí organizace nebo instituce jako organická součást řídícího procesu. Je nástrojem, který ovlivňuje a reguluje myšlení a činnost lidí tak, jak to požaduje manažer ve svém rozhodnutí. Zprostředkovává rozhodnutí manažera a směřuje k cílovému usměrňování řízené organizace.
Její úlohou je :
• předávat a přijímat informace potřebné pro řízení,
• ovlivňovat motivační strukturu, postoje, hodnotovou orientaci, chování a činnost
  řízených pracovníků,
• dosahovat porozumění v procesu přijímaní a realizace rozhodnutí,
• v řídící činnosti komunikačně zprostředkovávat příkazy, směrnice, pokyny potřebné
  pro pracovní činnost.

Manažerská komunikace se realizuje v konkrétním komunikačním prostředí. To představuje heterogenní skupinu faktorů, které se vzájemně ovlivňují, vznikají a zanikají. Celkově je rozdělujeme do dvou základních skupin:
a) objektivní faktory, kde zařazujeme všechny vlivy, které jsou nezávislé na subjektivních
    faktorech manažerské komunikace. Proto je není možné v komunikačním aktu
    bezprostředně ovlivňovat.
b) subjektivní faktory, kam vstupují všechny faktory, které jsou spojený s osobnostními
    charakteristikami komunikačních partnerů. Na jejích kvalitách v podstatné míře závisí
    efektivnost manažerské komunikace. Uvedené faktory můžeme cílevědomě ovlivňovat
    kvalitní přípravou, optimální personální činnosti a formováním pozitivních morálních
    vlastnosti.