Komunikace je ovlivňovaná systémem skupinových norem. Jejím prostřednictvím jsou členové skupiny informování o svých postojích a míře shody s normativním systémem skupiny. Vliv skupinových norem se nemůže uplatňovat, pokud jedinec nekomunikuje s ostatními členy skupiny. Fungování skupinových norem nemůže být při nedostatečné komunikaci zabezpečené.

Pro skupinovou komunikaci je možné vyslovit následující závěry:
• komunikace je prostředkem, který slouží na vyrovnávání názorové hladiny,
• komunikace ovlivňuje úroveň skupinové soudržnosti,
• ovlivňujícím faktorem je i míra dvojznačnosti komunikovaného problému. Pokud je
  problém objektivně dvojznačný, potom komunikace vůči zastánci odlišného názoru
  vzrůstá a odmítání klesá,
• skupina bude odmítavější a bude poskytovat méně informací o těch otázkách,
  o kterých bude existovat pevně fixované a strukturované mínění,
• lidé v organizacích komunikují častěji s členy vlastní skupiny než s jinými osobami.
  V komunikaci dávají přednost tomu, kdo má vyšší status.
• podřízení se v případě potřeby obracejí na svého vedoucího se žádosti o pomoc
  jen váhavě, protože by to mohlo vzbudit dojem o jejích neschopnosti. Vedoucí pracovnici
  mají sklon v komunikaci se svými podřízenými vynechávat mínění o svých vlastních omylech
  nebo jiných nedostatcích,
• lidé s vyšším statusem jsou častěji iniciátory komunikace a proto získávají více informací,
• osobní ovlivňování je účinnější než působení masmédií,
• malé sociální skupiny jsou charakteristické relativně menším sociálním odstupem (distancí).
  To se projevuje v převážně přímých a bezprostředních komunikačních kontaktech
  a v jejích intimnějším charakteru.