Interpersonální komunikace je praktický organickou součástí všech druhů komunikace. Je složitým a mnohostranným procesem, který probíhá mezi lidmi. Dochází zde k významné výměně informací, a to v rovině jejich sdělování a v rovině jejich přijímání. Je to komunikace mezi dvěma osobami, nebo mezi malou skupinou osob, které mezi sebou mají vztah a jsou do určité míry na sobě závislé. Podmínkou kvalitní interpersonální komunikace je pružné střídání komunikace se může realizovat v bezprostřední nebo zprostředkované podobě.

Z hlediska partnerů komunikace má bezprostřední interpersonální komunikace následující časové sledy:
KOMUNIKÁTOR, pokud je iniciátorem komunikačního aktu, musí:
1. Navázat kontakt s příjemcem - vyhledat, zavolat a pod.
2. Uvést komunikační akt (vysvětlit jeho důvod, proč se realizuje a pod.)
3. Odevzdávat sdělení, vysílat komunikační podněty, komunikovat významy
    (tj. být komunikátorem), nebo při výměně roli přijímat sdělení a reagovat na ně
    (tj. být příjemcem).

PŘÍJEMCE začínající komunikační akt přijímáním sdělení musí:
1. Zaujmout a realizovat komunikační roli příjemce.
2. Přijímat komunikovaná sdělení a podněty (tj. být příjemcem).
3. Reagovat na zpětnou vazbu a vysílané podněty, začleňovat je do individuálního
    systému znalostí, spojovat je s jinými informacemi a životními zkušenostmi.

Bezprostřední interpersonální komunikace bývá často účinnější než komunikace zprostředkovaná. Je tomu tak proto, že:
• bezprostřední komunikace umožňuje větší pružnost obsahu a formy komunikace,
  dovoluje pozorovat neverbální komunikaci a pružně přizpůsobovat směr
  i obsah komunikace,
• je možné zdůrazňovat existenci pozitivních i negativních sankcí pro případy splnění
  nebo nesplnění komunikovaných požadavků,
• mnozí lidé důvěřují názorům a požadavkům bezprostředně sdělovanými osobami,
  ke kterým mají důvěru a které mají vysokou osobní autoritu,
• bezprostřední komunikační akt umožňuje efektivněji využívat objasňování, přesvědčování
  a další aktivizační komunikační postupy,
• bezprostřední interpersonální komunikace lépe vyhovuje požadavkům na uplatňování
  participačního stylu vedení lidí.

V komunikačních procesech ale vznikají situace, kdy není možné realizovat bezprostřední komunikaci a je proto nutné využívat komunikaci zprostředkovanou. V jejím průběhu mohou vzniknout následující varianty:
1. Do komunikačního aktu vstupuje další partner nebo partneři ve funkci zprostředkovatelů (mediátorů).
Z hlediska průchodnosti sdělení vzniká situace, že zprostředkovatel nemůže celkem přesně odevzdávat informace od jednoho koncového partnera k druhému. Dochází tak k určité subjektivní interpretaci sdělení, které se může (často dosti podstatně) odlišovat od originálu. Může to být modifikovaný komunikační záměr, zpětná vazba i konečný komunikační efekt. Velmi těžko se například přednáší charakter komunikační situace, ve které původní komunikace probíhá.

2. Komunikační akt se uskutečňuje prostřednictvím technických prostředků.
Tyto prostředky umožňují komunikaci tam, kde není možný bezprostřední sociální kontakt. Jistou nevýhodou je skutečnost, že se ztrácí možnost přímé komunikace (tváří v tvář), není možné vizuálně sledovat neverbální signály a podle toho přizpůsobovat obsah komunikačního aktu.

3. V komunikačním aktu se využívá tzv. informační konzerva.
V takovém případě jsou sdělení různým způsobem ukládaná (zakonzervována) - např. písemný příkaz, magnetofonový záznam, videozáznam, počítačová disketa apod. Prostřednictvím uvedených informačních konzerv jsou potom informace předávány. V manažérské komunikaci se tato forma používá velmi často, protože má vysokou efektivnost a vytváří další komunikační kanály a sítě. Někdy ale podléháme chybným představám o všemocném komunikačním efektu různých písemných dokumentů, směrnic, doplňků a upřesnění bez toho, abychom se podrobněji zajímali o komunikační efekty uvedených forem.
V uvedené komunikaci chybí prvky paraverbální komunikace, mimiky a gestikulace, které ulehčují porozumění.
Interpersonální komunikaci je také komunikace prostřednictvím elektronických médií. Nejrozšířenější formou je e-mail. Je to písemná verbální komunikace, která se elektronickou cestou odesílá do počítačového serveru adresáta.
Značné změny v mezilidské komunikaci přináší internet. Přednosti komunikování v internetové síti je rychlost a možnost jednoduše předávat i grafický náročná data, kopírovat, dobírat se informačních zdrojů, dělit se o poznání a sdílet ho. Tato komunikace umožňuje informační dostupnost a prostupnost, interaktivnost při výměně zpráv a rychlost při zprostředkování kontaktů.
Naproti tomu analýza negativních důsledků ukazuje dopady na kvalitu řeči a myšlení, anglismy a expanzi počítačové terminologie. Předpokládá se, že k ochuzování možnosti jazyka dochází z několika důvodů:
a) účastníci interakcí reagují bez rozmýšlení a bez promýšlení projevu,
b) účastníci si osvojují společně sdílený jazyk s omezenou slovní zásobou,
c) účastníci mají nedostatečně kultivovanou slovní zásobu.