Je to vzájemné odevzdávání sdělení mezi komunikátorem a příjemcem. Je to forma interpersonální komunikace, ve které se setkají dva lidé a prostřednictvím otázek a odpovědí dosahují svých cílů. Rozhovory se obvykle konají v rámci dvou osob, některé však mohou mít i více účastiků.

Ačkoliv se většina rozhovorů realizuje osobně, v současnosti nabývají na významu další druhy rozhovorů pomocí počítače - prostřednictvím e-mailu a v diskusních skupinách IRC. Tyto skupiny (Inrternet Relay Chat) umožňují členům komunikovat s ostatními ve skutečném čase.

LITERATURA De VITO, J.A. Základy mezilidské komunikace, s. 155 - 159; 241 - 243.

Druhy otázek v rozhovoru
V rozhovoru je velmi důležitá formulace a zadávání otázek. V rozhovoru se používají následující druhy otázek:
a) otevřené otázky - umožňují širší odpověď a vysvětlení složitějších souvislostí,
b) uzavřené otázky - odpovídá se odpovědí "ano" nebo "ne",
c) alternativní otázky - dávají na výběr více alternativ a možností.

Pomocí otevřených otázek lze partnera lépe zapojit do rozhovoru. Jejich prostřednictvím se zpravidla dozvíme více, než pomoci otázek uzavřených. Otevřenou otázku dáváme tam, kde chceme poskytnout příležitost, aby se rozhovořil a podrobněji vysvětlil svoje stanovisko. Otevřené otázky podněcují rozhovor otevírají možnost rozvinutí rozhovoru o další problémy, pobízejí k formulování určitého názoru nebo rozvinutí určitého tématu. Často začínají tázacími slovy "proč", "jak". Poskytují prostor pro mnoho odpovědí a probouzejí zvědavost. Jsou podstatně vhodnějším prostředkem pro rozvíjení skutečného dialogu. Mohou ovšem přivést tazatele do nečekaných situací, v nichž musí reagovat na nečekanou repliku dotazovaného.
Některé příklady otevřených otázek:
• Jak by podle vašeho názoru mělo vypadat řešení?
• Máte ohledně tohoto řešení nějaká konkrétní přání?
• Jak se problém přesně projevuje?
• O co se zajímáte především?
• Jak se vám líbí náš výrobek?

Otevřené otázky se používají pro:
• získání podrobnějších informací,
• podporu svobodného vyjadřování názorů,
• povzbuzení přemýšlení o tématu.

Z hlediska obsahu rozlišujeme dva druhy otevřených otázek.
A. Věcné otázky, které jsou zaměřeny na předmět rozhovoru, na zcela určitou věc. V podstatě jde o získávání věcných informací. Věcné otázky zpravidla zklidňují tok rozhovoru, vedou často k jasným, věcným odpovědím, mohou posilovat dorozumění s komunikačním partnerem.
B. Osobní otázky, prostřednictvím kterých se ptáme na mínění, postoje, názory, hodnocení a pod. Tyto otázky jsou zaměřeny nejen na věc, ale také na emocionální stavy účastníků. Tím vzniká poněkud živější atmosféra, příhodná k tvořivému řešení konkrétní otázky. Osobní otázky jsou problematičtější, neboť se obracejí k osobnímu mínění partnera. Probouzejí však zpravidla jeho zaujetí, angažovanost v rozhovoru a většinou i řečovou aktivitu.

Uzavřenými otázkami zjišťujeme souhlas. Proto se velmi dobře hodí v případě nejasných odpovědí partnera. Vyjadřují určitou konkrétní odpověď, o niž lze jednoznačně říci, zda je správná nebo chybná. Jejich podtypem jsou otázky zjišťovací, na něž lze odpovědět slovem ano nebo ne. Zodpovězení takovéto otázky neponechává prostor pro rozvedení rozhovoru. Z hlediska vedení rozhovoru nejsou takové otázky příliš vítané, protože rozvinutí skutečného dialogu napomáhají.
Uzavřená otázka brzdí rozhovor a po jejím zodpovězení obvykle rozhovor končí.
Například se používají následující uzavřené otázky:
• Jak se jmenujete?
• Přijal jste nějaké rozhodnutí?
• Splnil jste moji prosbu?
• Kolik je vám let?

Uzavřené otázky se používají, abychom:
• dosáhli porozumění nebo souhlasu,
• vedli rozhovory maximálně ukázněně,
• zajistili soulad názorů,
• získali jasnou odpověď.

LITERATURA EDMÜLLER, A., WILHELM, T. Nenechte sebou manipulovat. s. 31 - 49. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme, s. 165 - 169. ŠEBESTA, K. Od jazyka ke komunikaci, s. 118 - 121.

Umění klást správné otázky
a) otázka se musí týkat problému,
b) otázka musí být srozumitelná,
c) otázka musí být jasná a nedvojznačná,
d) otázka nesmí navádět na určitý typ odpovědi,
e) otázka musí být citově přijatelná, nesmí být urážející.

Umění formulovat a klást otázky je ústředním bodem mezilidské komunikace. Často jsou otázky jako prostředek komunikace podceňovány. Pomocí otázek se ale zvyšuje naděje na vybudování pozitivního vztahu k partnerovi a dosažení svého cíle. Je tomu tak proto, že:
• získáte důležité informace, které pomohou přizpůsobit komunikační taktiku.
  Otázkami zjistíte, oč partnerovi jde a co je pro něj důležité,
• aktivně zapojíte svého partnera do jednání a zároveň se od začátku projevíte
  jako partner a ne jako protivník,
• můžete předejít komunikačnímu konfliktu, dát rozhovoru věcný charakter a tím lépe
  zvládnout emocionálně obtížné situace.

Způsob jak přerušit rozhovor Někdy je nutné rozhovor jasně a zřetelně přerušit. V takových případech platí zásada chránit sebe a své zájmy a stáhnout se tak elegantně, jak je to jen možné. Nejdříve uvedeme způsoby, jak to nedělat:
• s nadávkami zahájit ústup
• vyčítat
• vyrukovat s vágními nebo konkrétními hrozbami
• spolknout hněv a v tichosti se stáhnout
• nechat partnera prostě sedět u stolu a odejít
• partnera přerušit – jakýmkoli způsobem

Existuje ale způsob, jak to udělat elegantně a účinně:
• ponechat si iniciativu tím, že sami ukončíte rozhovor
• jasně zdůvodnit ukončení rozhovoru
• případně objasnit důsledky

Přerušení rozhovoru není sice tím nejlepším řešením, ale vzniknou takové komunikační situace, kdy není vyhnutí.

LITERATURA EDMÜLLER, A., WILHELM, T. Nenechte sebou manipulovat, s. 42 - 47. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme, s. 165 - 169. De VITO, J.A. Základy mezilidské komunikace, s. 217 - 236.