Chápeme ho jako nejvyšší úroveň rozhovoru. Je charakteristický rozvinutou komunikací, určitým způsobem řeči, vzájemným replikováním a tématickou zacíleností.

Charakteristické znaky dialogu
• aktivní střídání komunikačních rolí
• důraz na vnímavé a pozorné poslouchání
• navozování v odpovědi na položenou otázku
• soustředění na základní problém
• kritika pouze toho, co bylo řečeno
• konkrétní hodnotící soudy

Překážky hlubšího rozvíjení dialogu
• obavy a strach. Existuje nebezpečí, že vyslovený názor může být špatně pochopený
  a zkresleně interpretovaný. Proto často existují obavy otevřeně hovořit. Je důležité
  vytvářet pozitivní komunikační prostředí a vztahy vzájemné důvěry, jinak se může účastník
  dostat do nepříjemné situace a snaží se bránit, často nepřiměřenými prostředky.
• předstírání a zastírání. Pokud v rozhovoru dojde k zatajování, zastírání, nebo naopak
  k předstírání, dialog končí.
• obranné reakce.
• neúcta. Dialog je možný jen na základě vzájemné úcty.

Otevřenost rozhovoru a dialogu
Každý rozhovor a dialog by měl být optimálně otevřený. Nedostatek otevřenosti zkresluje komunikační záměr a cíl komunikace, neumožňuje dostatečnou zpětnou vazbu. Mezi základní překážky otevřenosti patří:
a) uspěchanost
b) obavy z negativních důsledků otevřené komunikace
c) vzájemná nedůvěra
d) otevřený rozhovor může být nepříjemný