Lidé komunikují verbálně (slovně) a neverbálně (mimojazykově, mimoslovně). Myšlení a chování druhých ovlivňujeme prostřednictvím verbální komunikace (psanou i mluvenou formou), ale taká výrazem tváře, různými gesty, mimikou, pohyby těla i tónem řeči. Tato řeč beze slov – neverbální komunikace vystupuje jako nezastupitelný průvodní prostředek slovní komunikace, jako důležitý prostředek vzájemného pochopení a porozumění. Německý autor E. Thiele ve své příznačně nazvané knize „Řeč lidského těla prozrazuje více jak tisíc slov“uvádí, že až 65 % informací ze vzájemných rozhovorů nemá původ ve slovech. To, co přichází přes „verbální kanál“ jsou jen takzvaná holá fakta. Na „neverbálním kanále“ se k nám dostává to, co“zakresluje obraz do duše“: postoje, nálady, to znamená skutečné pocity. Naše ruce, ramena, nohy neříkají o nic méně než náš jazyk a jsou upřímnější. Několik znaků této němé řeči máme vrozených, další se můžeme naučit.
Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Probíhá prostřednictvím výrazů obličeje, pohledů očí, změn vzdálenosti mezi komunikujícími, způsobů držení těla a jeho pohybů, signálů, ovládání prostoru, druhu oděvu a jeho barev, dotyků, rychlosti a hlasitosti řeči.
Neverbální komunikace jako odevzdání významů nejazykovými prostředky je prováděna za pomoci neverbálních symbolů. Ty se dělí na obrazové symboly (ikony) a gesta.

Obrazové symboly využívají především při koordinaci stabilních a jednodušších činností (např. v systému dopravních značek, státních symbolů apod.).

Gesta zahrnují všechny lidské pokyny anebo polohy těla, kterým je připisován určití význam. V této souvislosti se též hovoří o řeči lidského těla (např. řeč dotyků, řeč pohybu v prostoru, řeč vzdáleností apod.).

Všeobecně představuje neverbální komunikace souhrn znaků, kterými oznamujeme:
• emoce – pocity, nálady, afekty
• zájem o sblížení – navázání intimnějšího vztahu
• dojem o tom „kdo jsem já“
• ovlivnění změny postoje partnera
• řízení chodu vzájemného styku