1. Ovlivňování výrazem tváře - MIMIKOU
V celém průběhu komunikace obličej komunikuje především emoce. Mimika zřejmě jako jediná vyjadřuje míru potěšení, souhlasu nebo sympatie, zatímco ostatní části těla v tomto směru nepřidávají příliš dalších informací. Tyto signály jsou důležité pro správné pochopení záměru komunikace, takže například na internetu se používají jejich grafická vyjádření, tzv. „smajlíky“. Mimika má především komplementární a řídicí funkci.
Výrazem tváře oznamujeme nejen emoce, ale i kulturně tradovaná gesta (např. výraz tváře při kýchání). Jako prostředky mimika slouží všechny části tváře: oči, obočí, ústa, nos, tváře, čelo, brada. Mimikou vyjadřujeme následující tzv. primární emoce:
• štěstí – neštěstí
• neočekávané překvapení – splněné očekávaní
• strach a obavy – pocit jistoty
• radost – smutek
• spokojenost – nespokojenost až znechucení
• zájem – nezájem

Vedle těchto primárních emocí existují i odvozené emocionální výrazy tváře, které vznikají především splynutím jednotlivých mimických projevů, jejich rychlým střídáním (např. změna šťastný – smutný, pláč – smích apod.).
Mimické projevy se koncentrují v různých zónách tváře. Obyčejně se uvádějí následující zóny:
a) oblast čela:
Na čele se odrážejí subjektivní nejistota. Pomocí hustoty a hloubky vrásek na čele je možné vyčíst strach, obavu, smutek i hněv. Čelo spolu s obočím vyjadřuje i překvapení.
b) oblast očí a víček:
Pohled mdlý (slabý pohyb očních svalů), pohnutý (oživení pohybu bulvy), energický (napnutí očních svalů a vystoupení bulvy z koutků), měkký (pomalý pohyb svalů při pohledu na věc a i při odvrácení pohledu), nejistý (živé pohyby bulvy na obě strany), rozpačitý (pohyby bulvy jako při nejistém pohledu, ale delší setrvávání na některých bodech), ustrnulý (oční osy nejsou konvergentní), skrytý (při skloněné hlavě jsou oči obrácené nahoru), bojácný (je to skrytý pohled spojený s rozpačitým), číhající (když se skrytý pohled stává pronikavě pevným), nadšený (nahoru namířený pohled, oční víčka mírně převřená), zlostný (stažený oční sval, násilně zdvihnuté horní víčko, kolmé vrásky na čele), napjatý (oči zcela otevřené, pohled upřený, vyjadřující očekávání), unavený (nižší stupeň napjatého pohledu, zastíněného obočím), udivený (oko má výraz překvapení, zdvihnuté obočí, na čele vodorovné vrásky), zděšený (zesílený výraz podivu).

Oči jsou charakterizovány:
• zaměřením pohledu – na koho anebo na co
• časem výdrže zaměřeného pohledu
• jak často se díváme na určitý cíl
• sladem pohledů – na koho nejdřív a na koho potom
• celkovým objemem pohledů na určitou osobu
• pootevřením víček
• průměrem bulvy
• díváním se „po očku, nebo přímo do očí“
• mrkavými pohyby – mrkáním
• tvary a pohyby obočí
• vráskami u kořene nosu a po stranách očí

Oblast dolní části tváře:
Ústy můžeme vyjádřit trpkost, pohrdání, vzdor, neklid, agresivitu, náklonnost, sympatie. Dají se jimi vyjádřit krajní body vnitřních psychických stavů člověka – pozitivní i negativní. Například výrazy úst se kvalifikují takto: trpký (ohnutý horní ret, prohloubené koutky), sladký (ústa zavřená, rty sevřené přímočaře), zkoumavý (vysunuté rty), vzdorovitý (rty pevně sevřené, trochu posunuté nahoru, kůže na bradě napnutá, pod spodním rtem prohloubenina), pohrdavý (jako vzdorovitý, jen ústa mají formu obloučku).
Tvářemi – jejich nesymetrickým pohybem nahoru můžeme vyvolat tajnůstkářský, šibalský anebo ironizující pohled.
Nosem můžeme vyjádřit ironii, výsměch. Krčení nosem představuje nechuť, pohrdání, neochotu. Rozšířením nosních dírek se naznačuje agresivita.
Uši nehrají v mimice téměř žádnou úlohu. Jen při některých silných pocitech je možné pozorovat změnu jejich barvy.
Tvář je důležitý „oznamovatel“ emocionálních stavů. U některých emocí je identifikace mimořádně přesná, u jiných je těžká, s určitou dávkou nepřesnosti. Schopnost „vyčíst“ emoce z tváří lidí je možné získávat určitým druhem výcviku pomocí moderní techniky filmu a videa.
Mimika je velmi jemný a diskrétní komunikační prostředek. Uplatňuje se především jen v osobní a intimní situaci. Je nositelem nesmírného množství informací: podává zprávy o typu osobnosti, o emocích a o momentálním stavu člověka. Tvář je konverzační regulátor, který velkou mírou modifikuje začátek i ukončení komunikace a který nahrazuje verbální řeč, doplňuje ji, nebo ji i supluje. Mimika je schopná nesmírně potěšit, ale o hluboce zranit.
Je třeba respektovat techniku ovládání obličeje, která umožňuje maskovat konkrétní emoce a úmyslně zvýrazňovat jiné emoce. Proto je potřebné odlišovat tzv. emoce pravé a emoce hrané, tj. reálně prožívané emocionální stavy a na druhé straně záměrně vytvářené výrazy tváře (např. předstíraný smutek, zájem, radost apod.).