1. Neverbální chování je dobře viditelné, lehko se registruje, ale obtížně se interpretuje.
    Riziko chybné interpretace snížíme tím, že nebudeme dělat předčasné závěry na základě
    jednoho izolovaného neverbálního projevu. Je lépe počkat až bude signálů víc, až vytvoří
    celé shluky. Například, když si pracovník na poradě kreslí do sešitu, každou chvíli se dívá
    na hodinky a klepe nohou, je vysoká pravděpodobnost, že se nudí.
2. Na posuzování neverbálního chování není možné uplatňovat zevšeobecňování
    a paušalizování. To, co platí pro jedince, není platné pro všechny lidi.
3. Často vznikají nerealistické představy o tom, co všechno může zprostředkovat neverbální
    chování. Dělají se nesprávné závěry z různých neverbálních projevů. Například ze
    zkřížených nohou se jednoznačně vyvozuje jejich sexuální význam apod.
4. Při identifikaci a interpretaci neverbálních projevů je potřebné respektovat jejich
    dvojhodnotovost – ambivalentnost. To znamená, neposuzovat je izolovaně, odděleně,
    ale komplexně a v konkrétní komunikační situaci.
5. Z. Vybíral oprávněně upozorňuje, že téměř každému neverbálnímu projevu člověka lze
    nezkresleně porozumět teprve v jeho situačním kontextu. Všeobecné interpretace, jež
    kontext nezohledňují, mají jen omezenou platnost. Tvrdí-li autoři, že ten a ten signál
    znamená přesně „to a to“, musíme je vždy brát s rezervou.