Formální i neformální komunikace, využívaná v řídícím procesu, dostává podobu manažerské komunikace.

Manažerská komunikace vzniká jako produkt formálních i neformálních vztahů, jako produkt fungování organizační struktury a systému managementu. Prostřednictvím komunikační sítě jsou do ní diferencovaně zapojeni všichni, kteří v konkrétním organizačním prvku působí. Realizuje se především v oblasti formálních vztahů, ve značně formalizovaném a relativně přesně stanoveném komunikačním postupu.

Poznámka: M. Szarková oprávněně zdůrazňuje, že profesionální, manažerská komunikace není jen východiskem na vnímání a hodnocení lidí v pracovním procesu. Je nástrojem na jejich řízení a vedení, na získávání lidí pro cíle a úkoly, na jejich motivování a stimulaci k lepším výkonům, pozitivním pracovním postupům a hodnotám. Z tohoto pohledu tvoří podstatu manažerské komunikace především profesionální zvládnutí základních a specifických komunikačních prostředků a jejich jednotlivých forem, jakož i komunikačních zručností, které umožňují adekvátní způsob jejich aplikace v každé konkrétní komunikační situaci, která vznikne v komunikačním procesu.

Manažerská komunikace zprostředkovává řídící informace v následujících rovinách:
a) v rovině myšlenkové přípravy praktického řešení vytýčeného úkolu,
b) v rovině regulace a usměrňování pracovní činnosti,
c) v rovině operativní kontroly plnění plánovaných úkolů.

Komunikace tu realizuje především funkci aktivního zabezpečování rozhodnutí, kdy manažer prostřednictvím manažerského komunikování organizuje činnost a zabezpečuje podmínky pro splnění pracovních úkolů.