Komunikační dovednosti manažerů se koncentrovaně prosazují v komunikačním stylu. Ten představuje kombinaci stabilních dispozicí a získaných komunikačních dovedností. Spojuje účel, způsob i prostředí manažerské komunikace. Projevuje se v tom, jak adekvátně manažer formuluje komunikační záměry a cíle a jak je efektivně přetváří v komunikační efekty.

I. Plaňava vyčleňuje pět komunikačních stylů: konvenční, konverzační, operativní, vyjednávací, osobní (intimní).

1. Konvenčně komunikujeme obvykle poměrně krátce s cílem potvrdit „status quo“, mít kontrolu nad situací, bránit rozpakům, usnadnit volbu mezi pokračováním a ukončením komunikačního kontaktu. Pokud je konvenční styl zažitou součástí našeho osobního komunikačního repertoáru, poslouží k tomu, že neprožíváme nejistotu a rozpaky. Hladké a nerozpačité výměně konvencí přispívá znalost norem chování a dovednost je používat – stručně řečeno bonton.

Konvenční styl předpokládá jistou optimální distanci – v naší kultuře ta prostorová činí asi tak jeden a půl až dva tři metry. Projevy citů bývají umírněné, mírně pozitivní.

Kromě seznamovacích frází o poměrech a o počasí sem patří především:
a) pozdravy: potkávací, zdravení na uvítanou, pozdravy na rozloučenou,
b) rituály a ceremoniály: rodinné, přechodové (např. svatby apod.),
c) výměny komplimentů.

2. Konverzačně komunikujeme zajímavé informace, novinky, klípky, názory, jejichž praktická užitečnost může být v dané chvíli zanedbatelná. Nejvýznamnějším předpokladem zdařilé konverzace je symetrický, rovnovážný vztah mezi zúčastněnými. Konverzace má výrazné interkulturní aspekty.

3. Operativně většinou komunikujeme jasná, stručná, někdy až strohá sdělení. Základním znakem je oboustranná korektnost, zdvořilost, přičemž emoční projevy mají být uměřené, minimální a v jistém slova smyslu formální. Komunikace probíhá na základě jasného vymezení sociálních pozicí, rolí a kompetencí.

Poznámka: operativní komunikační styl je charakteristický pro komunikaci pracovních úkolů.

4. Osobně až intimně komunikujeme emoce, potřeby, tužby a naděje. Charakteristickým rysem je otevřenosti, neverbální minimální až nulová proxemická vzdálenost. Intimita předokládá aktivní naslouchání, empatické chování, akceptaci druhého.