V publikacích o komunikaci můžeme najít různé způsoby rozhovorů. Např. De Vito uvádí následující rozhovory:
• Neformální rozhovor, který připomíná konverzaci. Obecné téma se volí dopředu,
  ale konkrétní otázky vznikají až v průběhu rozhovoru. Takový způsob umožňuje
  neformální získávání informací.
• Řízený rozhovor obsahuje témata volená dopředu. Konkrétní dotazy a formulace
  jsou řízeny konkrétním charakterem interakce. Takový způsob je pružný a umožňuje
  adekvátně reagovat na dynamičnost situace (např. televizní talk-show).
• Standardní otevřený rozhovor je založený na připravených otázkách, které
  jsou pokládány v předem stanoveném pořadí (např. rozhovor ve výběrovém řízení).
• Kvantitativní rozhovor používá připravené otázky, kde je možnost výběru odpovědí.
  Používají se konkrétní škály, kde má partner možnost vyjádřit stupeň svého souhlasu či
  nesouhlasu s určitým názorem nebo hodnocením konkrétní události. Výsledky rozhovoru
  umožňují statické vyhodnocování. Tyto rozhovory už mají vědeckovýzkumný charakter
  a používají se v různých výzkumech, např. veřejného mínění.