1. Zkuste aktivně naslouchat v různých komunikačních situacích. Zamyslete se nad
efektivností tohoto naslouchání. Efektivní naslouchání umožňuje správně porozumět
a interpretovat přijímané sdělení. Udržujte oční kontakt s partnerem, využívejte
pohledovou aktivitu k získávání a prezentování zpětné vazby.
2. Omezujte svoji vlastní komunikaci. Když mluvíte, nemůžete poslouchat.
3. Neřešte v průběhu komunikace své slastní osobní problémy. Samozřejmě, že to není
jednoduché. Skutečností ale zůstává, že osobní starosti, problémy či obavy
nesouvisející se sdělením partnera vytvářejí komunikační překážku.
4. Pokud to není nezbytně nutné, tak partnera nepřerušujte a neskákejte mu do řeči.
Uklidňujte toho, kdo hovoří. Pomozte mu získat pocit, že může volně mluvit.
5. Dejte mu najevo, že chcete naslouchat a porozumět. Signalizujte, že vás zaujal
a chovejte se tak. Udržujte s komunikačním partnerem oční kontakt. Vhodné je
projevování zájmu neverbálními signály.
6. Poslouchejte klíčové myšlenky a ne jednotlivá slova. Nevytvářejte negativní vztah
k hovořícímu a k obsahu informace.
7. Reagujte na to, co posloucháte. Aktivizující je přiměřené slovní povzbuzování.
Klaďte vhodné otázky, aby jste rozuměli tomu, co partner sděluje. Toho, kdo hovoří,
to motivuje a zároveň to dokazuje, že posloucháte. Pomáhá mu to formulovat
jeho argumenty.
8. Snažte se pochopit komunikační záměr partnera. Reagujte na jeho pocity.
9. Vhodné je na závěr, nebo čas od času, shrnout sdělení a ujistit se, že jsme pochopili
komunikační záměry partnera.
10. Nechovejte se arogantně. Vyhýbejte se hádkám, komunikačním konfliktům
a přehnané kritice.
LITERATURA
KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. Aplikovaná sociální psychologie III. Sociálněpsychologický výcvik, s. 145 - 146; 184 - 185. |