Při přesvědčování se používají tři způsoby argumentace:
a) argumentace vlastní osobou, kde se vychází z důvěry v předkladatele argumentů,
b) argumentace rozumem, kde se odvoláváme na ověřitelná fakta a logiku,
c) argumentace emocemi, kde prostřednictvím vlastní víry a nadšení působíme
    na city partnera.

Důležitá je účinnost argumentů, kterou ovlivňují následující faktory:
• osobnost toho, kdo přesvědčuje
• přesvědčivost toho, co sděluje,
• obsah a důležitost názorů, které je třeba měnit,
• struktura a názory skupiny, kterou přesvědčujeme,
• tvořivé uplatňování komunikačních postupů a forem,
• osobnostní charakteristiky přesvědčovaného, jeho vzdělanostní úroveň,
  charakter postojů a hodnotových orientací.

Pro dosahování cílů přesvědčování je důležitá také věrohodnost i atraktivnost zdroje argumentů používaných v procesu komunikačního přesvědčování.

Věrohodnost, je vyjádřená očekáváním příjemce, že zprostředkovatel informace ji poskytne bez subjektivního zkreslení. Předpokládá se přímo úměrný vztah mezi věrohodností zdroje a mírou změny postoje příjemce. Všeobecně je přijímaný poznatek, že osoba, která se v určité otázce či oblasti všeobecně pokládá za experta, dokáže efektivně měnit postoje přesvědčovaných. Příjemce se opírá o vlastní racionální posouzení důvěry.

Celkově je možné s určitou pravděpodobností konstatovat, že:
• informace z málo věrohodného zdroje se obyčejně pokládá za chybnou a má často
  opačný vliv,
• informace z věrohodného zdroje má bezprostřední vliv na názory příjemce,
• pozitivní efekt věrohodného zdroje a negativní vliv nevěrohodného, pokud není
  dále upevňovaný, se po krátkém čase ztrácí.

V případě atraktivnosti zdroje jde o mechanizmus s výraznějším emocionálním obsahem. Také v této oblasti existuje všeobecný názor, že přitažlivější zdroj zvyšuje efekt perzuazní komunikace. Experimenty ukázaly, že argumenty mají větší vliv, když je zprostředkovává osoba s atraktivním vzhledem. Podobný efekt se objevil také při společenské oblíbenosti. Další výzkumné poznatky ukazují, že v praxi se lépe přijímají argumenty od osob, které se nám podobají např. věkem, zaměstnáním apod.

K přesvědčování se používá především bezprostřední komunikace zaměřená především na motivační sféru. Komunikačních efektů se také dosahuje v různých diskusích ať už organizovaných nebo neorganizovaných. I když organizované diskuse mají nespornou výhodu v předem připraveném a cílově zaměřeném programu, velmi často se stává, že jejich výsledky nepřinášejí žádoucí efekt. Závěry a doporučení jsou mnohdy povrchní a popisné, nerespektují institucionální systémy poznatků a nemají dostatečně silný motivační náboj.

Přesvědčování je často založeno na opakovaných komunikačních aktech, přičemž opakování může být tak časté, že se může blížit k nátlaku či manipulaci.

Přesvědčování se ale od přímého nebo nepřímého donucování liší především předpokládanou spoluprací komunikačních partnerů. Ta je vyjadřovaná tím, že přesvědčovaný v komunikaci:
• má možnost rozhodování a volby přijmout nebo odmítnout stanovisko a názory partnera
  a také možnost projevit stanovisko a názory vlastní (to odpovídá principu dobrovolnosti
  a zainteresovanosti),
• pochopil nejen obsah, ale také smysl, účel a záměr stanoviska či názoru, o kterých
  je přesvědčovaný (to odpovídá principu zdůvodněnosti),
• na základě sebereflexe a vlastního zhodnocení je ochotný korigovat vlastní stanovisko
  a názory a přijmout stanovisko a názory partnera (to odpovídá principu zúčastněnosti
  a subjektivní jistoty).