Mezilidskou komunikaci chápeme jako složitý a mnohostranný proces vzájemného dorozumívání a dorozumění, vzájemnou výměnu sdělení, informací, myšlenek a názorů mezi komunikačními partnery. Vzniká při sociální interakci a při společné činnosti s druhým člověkem, skupinou lidí nebo s početným publikem. Přitom vzniká složitá síť nejrůznějších společenských vztahů a sociální kontaktů. Vybíral (2000, s. 23) uvádí následující čtyří hlavní funkce komunikování (podle účelu, ke kterému komunikace směřuje):
• Informovat - předat zprávu, doplnit jinou, "dát ve známost", oznámit, prohlásit.
• Instruovat - navést, zasvětit, naučit, dát recept.
• Přesvědčit - aby byl pozměněn názor - získat někoho na svou stranu, zmanipulovat,
  ovlivnit (persuazivní funkce).
• Pobavit - rozveselit druhého, sebe, rozptýlit.

Mezilidská komunikace se realizuje ve dvou rovinách:
1. Komunikační akt - který zahrnuje jednoduché způsoby komunikace v relativně uzavřeném celku. Jeho hranice jsou vytvářeny komunikační situací, obsahem a záměrem komunikace a různě dlouhou dobou trvání (např. poskytování základních informací, pracovní příkaz, přednáška a pod.)
2. Komunikační proces - který představuje vzájemné působení komunikačních partnerů vytvářené několika komunikačními akty. Je charakteristický větší složitostí a delším trváním. Mezi komunikačními procesy a komunikačními akty neexistuje ostrá čára.
Názory na mezilidskou komunikaci prošly určitým vývojem. Nejdříve se chápala komunikace jako jednosměrný proces, který probíhá od komunikátora k příjemci. V takovém lineárním modelu komunikátor hovořil a příjemce poslouchal. Hovoření a poslouchání se považovalo za procesy, které probíhají v rozdílných časech.

V současné době se komunikace považuje za transakční proces, ve kterém každý komunikační partner vystupuje současně jako komunikátor a příjemce. To znamená, že současně hovoří a poslouchají. Toto pojetí považuje jednotlivé prvky komunikace za rovnocenné, nikdy je neizoluje, nikdy je nepovažuje za nezávislé. Každý prvek existuje v určitém vztahu k ostatním. Změna v jednom prvku vyvolává změny v ostatních prvcích. Proto celý komunikační proces považujeme za systém s konkrétní strukturou, vstupy, výstupy a funkcemi.

Z tohoto pohledu chápeme mezilidskou komunikaci jako systémový komunikační proces. Funguje v konkrétním společenském prostředí, v konkrétních sociálních strukturách, organizacích a institucích prostřednictvím všeobecně přijatého vyjadřovacího systému - jazyka. Ovlivňuje fungování společenských útvarů a lidských komunit a ty zpětně ovlivňují podobu, směr i efekty komunikačního procesu.

Mezilidská komunikace má následující strukturu: