1. Sdělujeme si zprávy a informace
Když se setkají dva lidé, každý má určitou sumu poznatků, které může druhému sdělit. Každý ví něco, co druhý pravděpodobně neví. To, co je z tohoto hlediska "navíc", to může sdělit jako "novinku", jako informaci.

2. Sdělujeme si, jak chápat to, co říkáme
Komunikující partneři se snaží, aby to, co říkají, bylo zasazeno do určitého významového rámce. Tím se sdělovaní zprávě dává konkrétní smysl. Pochopení tohoto rámce umožňuje posluchači lépe rozumět sdělované zprávě. Kromě samotných slov se používají tzv. metakomunikační klíče, které naznačují, jak má být chápané to, co sdělujeme. Naznačuje se například to, co je myšleno vážně a co žertovně.

3. Oznamujeme svoje názory a postoj k problému nebo k věci,o které hovoříme
Průběh komunikace ukazuje, že člověk není schopný sdělovat jen holá fakta. V různé podobě je tak obsažený i jeho názor a postoj k problému o kterém se hovoří. Postoje se sdělují nejen obsahem sdělení, ale také neverbální komunikaci (gestikulaci, mimickými projevy, paraverbální komunikaci a pod.). Teorie komunikace to vyjadřuje větou: "Není možno se nijak netvářit". V širším pojetí to znamená, že "není možno se nijak nechovat".

4. Sdělujeme svůj postoj k partnerovi
Obsah i způsob komunikace je zdrojem informací pro komunikačního partnera o tom, jaký vztah k němu zaujímáme. Můžeme naznačovat zájem, pohrdání, lhostejnost a pod. Hovoříme o evalvaci tam, kde sdělujeme úctu a vážnost, a o devalvaci druhého tam, kde mu sdělujeme neúctu a nevážnost.

5. Sdělujeme druhým i své sebepojetí
Nesdělujeme si jen holá fakta a postoje. Sdělujeme si navzájem i to, za koho se považujeme. Z komunikace je možné vyčíst stupeň sebedůvěry, úroveň informovanosti a pod. Partnerovi předkládáme určitý "obraz sama sebe" - své sebepojetí a očekáváme, že toto sebepojetí také potvrdí. Uznání (ratifikace) sebepojetí patří k základním procesům mezilidské komunikace.

6. Sdělujeme si kvalitu vzájemného vztahu
V komunikaci se také sděluje, v jakém vztahu se nacházejí komunikační partneři. Naznačují si, zda jsou přátele, nebo naopak, že nechtějí udržovat bližší styk. Naznačují však zároveň, "jak blízko" k tělu si chtějí druhého pustit, tj. jak velká je sociální distance či intimita.

7. Sdělujeme si pravidla našeho vzájemného styku
Pokud by byla komunikace chaotická, nevedla by k cíli a nesplnila by komunikační záměry. Proto se zavádějí do komunikace určitá pravidla - obrazně řečeno "pravidla hry". Např. se různým způsobem naznačuje, kdy očekáváme, že promluví partner, jaký je zájem o pokračování komunikace, v jakém tónu se bude komunikace odehrávat a pod.

8. Oznamujeme si žádosti
Komunikující partneři mají obyčejně množství nejrůznějších žádostí, potřeb a proseb. V komunikaci si pak některá přání sdělují, i když nemusí jít o extrém vyjadřovaný slovy: "Co zase chceš". Mimo konkrétních žádostí existují i žádosti vyjadřované metakomunikačně. Např. komunikujeme nepřímo, že máme zájem o další setkání, o zachování přízně a pod.