Všeobecně mezilidskou komunikaci charakterizují následující znaky a požadavky:
• původní obsah sdělení a komunikační záměr se nedostanou v každém případě k příjemci
  v nezkreslené podobě,
• zdrojem šumu může být komunikátor, příjemce, vlastnosti použitého komunikačního
  kanálu, komunikační kontext a prostředí, ve kterém komunikace probíhá,
• ze strany komunikátora je potřebné věnovat pozornost pečlivému kódování sdělení - jeho
  transformaci do smysluplných, srozumitelných a podle možnosti jednoznačných signálů.
  Kódování je dovednost, kterou je možné cvičit,
• pro lepší srozumitelnost a snížení rizika ztráty nebo deformace sdělení je vhodné,
  aby komunikátor posílal sdělení současně prostřednictvím několika kanálů
  (např. řečí a současně gestikulaci, písmem a současně grafickými ilustracemi a pod.),
• komunikátor by si měl vždy dobře ozřejmit, kdo je příjemcem sdělení (jaké jsou například
  jeho znalosti jazyka, jaké jsou jeho znalosti,životní zkušenost, záměry a očekávání).
  Na základě těchto informací pak vybrat a přizpůsobit komunikační kanály a prostředky
  komunikace,
• komunikace je oboustranným procesem výměny sdělení, ve kterém to, co komunikujeme
  a způsob, jakým to komunikujeme, nezávisí jen na naších schopnostech a záměrech, ale
  významně i na tom, jak na naše sdělení reaguje komunikační partner,
• pro efektivní komunikaci je potřebné nejen přiměřené kódování a vysílání, ale také pečlivé
  přijímání a vyhodnocování zpětné vazby o tom, jak bylo sdělení přijato a pochopeno,
• komunikace každého člověka není jen pouhou odpovědí na momentální situaci, ale odráží
  se tam také dosavadní historie, zkušenosti a návyky zúčastněných. Pokud chceme
  porozumět poskytovanému sdělení a jeho komunikačnímu záměru, musíme se snažit
  porozumět tomu, kdo je jeho nositelem,
• komunikujeme vždy obsah a vztah současně - pro efektivní komunikaci nestačí kontrolovat
  jen jednu z těchto složek,
• neexistuje univerzálně platný optimální způsob komunikace. Ten přinejmenším závisí vždy
  na charakteristikách vztahu, který máme, nebo chceme mít, a na povaze předmětu
  komunikace