V procesu řešení konfliktů vznikají situace, ve kterých není plně předvídat důsledky konkrétního řešení a následného chování a jednání. Proto se zdůrazňuje:
• každý konflikt řešit individuálně
• hledat ovlivňující a determinující faktory konfliktní situace
• racionálně zvažovat reálné varianty účelného a účinného řešení
• zvažovat důsledky vlastního jednání
• nepodléhat emocionálním projevům
Konflikty je možné řešit prostřednictvím dvou dimenzí:
1. Sebeprosazování – představuje stupeň, do kterého účastník konfliktu usiluje 
    dosáhnout svůj cíl
2. Kooperativnost – přestavuje stupeň, do kterého účastník konfliktu usiluje s to, aby 
    druhý účastník konfliktu dosáhl svůj cíl, nebo aby se vztahy mezi účastníky udržely 
    nebo nezhoršily.
Prostřednictvím uvedených dimenzí je možné vymezit následující základní postupy při řešení konfliktů:
• integrace (spolupráce, posuzování, řešení problému). Zde se spojuje vysoký stupeň 
  sebeprosazování s vysokým stupněm kooperativnosti. Účastník konfliktu se snaží najít 
  takové řešení, při kterém oba účastníci dosáhnou svých cílů. Uvedený přístup se také 
  nazývá „výhra-výhra“
• kompromis, který se vyznačuje středním stupněm sebeprosazování a středním stupněm 
  kooperativnosti. Účastníci konfliktu se snaží najít kompromis (zlatou střední cestu) mezi 
  řešeními, které oba navrhují. Oba musí poněkud ustoupit, aby mohli dosáhnout svých cílů
• přizpůsobení, které se vyznačuje nízkým stupněm sebeprosazování a vysokým stupněm 
  kooperativnosti. Účastníkovi konfliktu jde o to, aby druhý účastník dosáhl svůj cíl a aby se 
  mezilidské vztahy  mezi nimi nezhoršily. Přizpůsobí se řešení druhého, usiluje se uspokojit 
  jeho potřeby a požadavky.
• soupeření, které se vyznačuje vysokým stupněm sebeprosazování a nízkým stupněm 
  kooperativnosti. Je opakem přizpůsobení. Účastník usiluje „vyhrát“, dosáhnout svůj cíl, 
  uspokojit svoje potřeby a požadavky. Takový přístup můžeme nazvat „výhra-prohra“.
• vyhýbání je způsobem řešení, který se vyznačuje nízkým stupněm sebeprosazování 
  a nízkým stupněm kooperativnosti. „Potenciální účastník konfliktu“ se snaží zabránit vzniku 
  konfliktu tím, že popírá jeho existenci, odkládá jeho řešení. 
POROVNÁNÍ SPOLUPRÁCE A SOUPEŘENÍ
| SPOLUPRÁCE | SOUPEŘENÍ | |
| 1. Citlivost je zvýšená pro | podobnost | rozdílnost | 
| 2. Zkreslené je vnímání partnera | partner je viděn lepší než je | partner je viděn horší než je | 
| 3. Snaha | setkát se a dohodnout se | rozejít se a zdůraznit rozpory | 
| 4. Pojetí situace | oba jsme na tom stejně | já jsem na tom hůře | 
| 5. Motivace | benevolence (chci svoje i tvoje dobro) | malevolence (chci jen svoje dobro, ale tobě nepřeji nic dobrého) | 
| 6. Vzájemný vztah | přátelství | nepřátelství | 
| 7. Interakce | kontakty, rozhovor, dialog | předstíraný nezájem, vyhýbání se kontaktu | 
| 8. Důvěra k druhému | velká | nepatrná (žádná) | 
| 9. Podezřívavost | neexistuje | běžná | 
| 10. Pohotovost (k čemu) | nabídnout ruku ku pomoci | kořistit z každé situace | 
| 11. Co má hodnotu | společný zisk | jen vlastní zisk | 
| 12. Vzájemná informovanost | dobrá | špatná | 
| 13. Způsob oznamování | otevřené dotazování a odpovídání | předstírání, maskování | 
| 14. Záměr informování | aby oba věděli všechno co potřebují vědět | aby se soupeř nic nedozvěděl | 
| 15. Nahlížení naproblém | oboustranné | jednostranné | 
| 16. Nahlížení na obtíže | na obou stranách | jen na vlastní straně | 
| 17. Nahlížení na oprávněnost požadavků | na obou stranách | jen na vlastní straně | 
| 18. Snaha rozsah konfliktu | zmenšovat, tlumit | zvětšovat, stupňovat | 
| 19. Snaha vidět vlastní sílu | spíše menší, podceňovat se | jasně větší, přeceňovat se | 
| 20. Na malý vlastní ústupek je nahlíženo jako na | nepodstatný | nepřípustný (nesmí se dovolit) | 
| 21. Na malý ústupek druhé strany je nahlíženo jako na | projev dobré vůle k řešení | naše velké vítězství | 
| 22. Dělba práce | samozřejmá | nepřichází do úvahy | 
| 23. Orientace | alter - centrická, tj. na "ty" a "my" | egocentrická, (výslovně soběstředná), jen na "já" | 


