1. Právo sám posuzovat své vlastní chování a jednání, myšlenky, city a pocity
    a být za ně odpovědný.
2. Právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující vlastní jednání.
3. Právo posoudit, zda a nakolik jsem odpovědný za řešení problémů druhých lidí.
4. Právo změnit svůj názor.
5. Právo řicí: „Já nevím“.
6. Právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
7. Právo dělat chyby a být za ně odpovědný.
8. Právo dělat nelogická rozhodnutí.
9. Právo říci: „Já ti nerozumím“.
10. Právo říci: „Je mi to jedno“.

Jsou to práva a ne povinnosti, protože záleží na nás, zda je budeme dodržovat. Jako příklad může sloužit asertivní výrok A. Mority, zakladatele firmy Sonny. Říká, že důležité je pochopit, že chybovat, mýlit se nebo nesprávně odhadnout situaci je lidské, normální. Je-li člověk, který udělal chybu ocejchován a zbaven možnosti normálního služebního postupu, může to dopadnout i tak, že pro zbytek života ztratí motivaci a připraví společnost o všechno dobré, co by pro ni mohl vykonat. Říkám našim lidem: „Dejte se do toho a udělejte, co považujete za správné. Když uděláte chybu, poučte se z ní. Jenom nedělejte stejnou chybu dvakrát.“

Nevysvětlujeme důvody, nikoho nenapadáme, stojíme na svém. Prosazovat nebo odmítat požadavky můžeme ovšem asertivně jen tam, kde máme právo něco prosadit nebo s něčím nesouhlasit. To, co je nezákonné nebo nemorální, nemůže být asertivní.

Dovednost asertivně komunikovat je komplexní, interkulturní a syntetickou dovedností. S určitým zjednodušením a relativním přístupem můžeme tyto dovednosti členit na základní a doplňující.