Základem a východiskem asertivní komunikace je asertivní jednání. To se zpravidla definuje jako jednání, které není ani pasivní, ani agresivní, které není na úkor někoho jiného. Takové jednání je ve shodě s tím, co je komunikačně sdělováno, nikoho neuráží, nesnižuje důstojnost komunikačního partnera, ale zároveň nedovoluje jednat na úkor manažera, snižovat jeho autoritu a prestiž. Toto jednání má v sobě určité prvky kompromisu. Není to kompromis za každou cenu, bez ohledu na komunikační partnery, ale takový, který je přijatelný pro obě strany a současně vede k prosazení rozhodnutí manažera. Je cenné proto, že umožňuje předcházet mezilidským, interpersonálním i skupinovým konfliktům, podporuje možnosti integrovat interpersonální i skupinové vztahy. Je ve shodě s tím, co je komunikováno, neomezuje, ale naopak podporuje dialogickou komunikaci. Zvyšuje sebedůvěru, umožňuje zachovávat lidskou důstojnost pro sebe i pro druhé. Je charakteristickým rysem sociálně integračního (participačního) stylu řízení.