Asertivní komunikace se obyčejně umisťuje na rozhraní mezi kontrastní typy pasivního a agresivního jednání, mezi ne-asertivní a agresivní komunikaci.

Ne-asertivní (pasivní) jednání
Takové jednání manažera je většinou neúčinně, není cílově orientované, podléhá tlaku okolního prostředí. Proto se manažer neprojevuje jako osobnost s neformální autoritou. Velmi často jedná eklekticky, mění své názory a postoje bez racionálního zdůvodnění, upírá sám sobě právo na vlastní názory a postoje. Nekriticky přejímá názory druhých, nehodnotí jejich obsah a často se bezdůvodně vzdává vlastních názorů.

Pasivní jednání manažera determinuje a ovlivňuje ne-asertivní komunikaci.

Ne-asertivní (pasivní) komunikace
Obsahuje nepřiměřené nebo obranné vyjadřování vlastních myšlenek, citů, názorů a hodnot při současném upírání vlastních práv. Je spojená se strachem z kritiky, ze selhání, z možného ublížení druhému, nebo z vyvolání hněvu u druhých. Tato komunikace vychází z nízké sebedůvěry, pasivity a nedostatku schopností pro zdravé sebeprosazování.

V neasertivním chování a komunikace manažer porušuje vlastní práva, má tendenci vyhýbat se konfliktům. Se vším raději souhlasí, často se obhajuje a popírá sám sebe. Úsilí vyhýbat se konfliktům v sobě skrývá nebezpečí nahromadění hněvu, stresu a následného výbuchu agresivity. Velmi často potlačované emoce vedou ke zdravotním problémům v podobě různých chorob.

Pasivní komunikace se projevuje tím, že jednotlivec nedokáže v komunikaci jednoznačně a zřetelně sdělit svá přání a potřeby, očekávání ve vztahu k druhým. Chabí komunikační jistota, vyskytuje se značný počet chyb v paraverbální komunikaci, člověk popírá sám sebe, protože mu chybí sebedůvěra, často se vymlouvá, ospravedlňuje a vysvětluje. Vlastní problémy neřeší, přenáší je na druhé a čeká, že je bude řešit někdo jiný. Neverbální komunikace je charakteristická nízkou pohledovou aktivitou, nervózní gestikulací, nadměrným přikyvováním.

V pracovních vztazích tato komunikace vyvolává u komunikačních partnerů dva druhy postojů:
a) lítost nebo
b) hněv či agresi.

Agresivní jednání
Toto jednání manažera potlačuje percepci, upírá právo na vyslovování jiných názorů než vlastních, nepředpokládá vzájemné porozumění a pochopení. Agresivní jednání ovlivňuje především emocionální sféru, často vnitřně zraňuje druhého, dezintegruje interpersonální a skupinové vztahy. Takové jednání velmi často vytváří zátěžové situace vedoucí ke konfliktům, přičemž tyto konflikty neřeší, ale často naopak vyvolává.

Typicky agresivní postoj se vyznačuje vzpřímeným držením těla (vypnutého co nejvíce) s rukama v bok a vystrčenými lokty, aby člověk vyvolával dojem vlastní mohutnosti a tím i strach – nejsme tak podobni naježené kočce?

Oči jsou někdy přimhouřeny a pohled je zachmuřený či zakaboněný. Pohled do očí bývá upřenější, mrkání méně usilovné a vzezření drsné. Agresivní jedinec se pokouší svým upřeným pohledem zkrotit druhého člověka.

Pohyby jsou trhavé a plné napětí. Agresivní jedinec se někdy k člověku postaví nepříjemně blízko, omezujíc jej takto v pohybu (vzpomínáte na proxemiku?). Projevem typicky agresivního chování je odvracení nebo předčasný odchod, znemožňující partnerovi další komunikaci.

Zabarvení řeči bude buď hlasitější či pronikavější než je obvyklé, anebo někdy zlověstně tlumené, případně obsahuje výhrůžky a sarkasmus. Může mít také podobu servilnosti, neupřímnosti, pochlebování a podobně.

Agresivní jednání manažera je spojeno s agresivní komunikací ...